SLPT DANAJ
Soubor lidových písní a tanců Danaj byl založen v roce 1959 z popudu Vítězslava Volavého, aby sestavil tanečníky pro II. celostátní spartakiádu. Od prvních nadšeneckých zkoušek se Danaj stal významnou součástí kulturního dědictví Strážnice. Název souboru byl inspirován tradičním tancem ze Strážnice „Danaj“.
Během své historie prošel soubor řadou změn, od působení pod Krajským střediskem lidové kultury po transformaci na spolek v roce 1990. Klíčovou roli hrály osobnosti jako Jan Loutchan, jehož choreografie ve spojení s cimbálovou muzikou Slávka Volavého přinesly úspěchy na festivalech.
Dnes tvoří Danaj přibližně 30 členů různých generací, kteří uchovávají a rozvíjejí lidovou kulturu. Soubor je známý nejen tradičními tanci, ale i originálními choreografiemi, které si oblíbilo publikum doma i v zahraničí.
Historie vzniku souboru
Přestože Strážnice měla a má bohatou hudební, taneční i pěveckou tradici, založení tanečního souboru bylo obtížné. Bylo zde několik pokusů o znovuvzkříšení zájmu o lidový tanec, ale vytvoření trvalého tanečního souboru se zatím nedařilo. To se změnilo s příchodem roku 1959, kdy tehdejší ředitel Krajského střediska lidového umění (KSLU) Vítězslav Volavý dostává za úkol vyslat deset tanečních párů na II. celostátní spartakiádu v roce 1960, kteří zde budou reprezentovat nacvičený tanec pro pořad „Píseň rodně země“.
První zkouška se konala na jaře v roce 1959, kdy Vitězslav Volavý svolal skupinu milovníků lidového tance a seznamuje je s instruktorem pro spartakiádní skladbu, který skupinku informuje o postupu nácviku skladby. Jako vedoucí nácviku byli zvoleni Anna Vajčnerová a Josef Vajčner, kteří zároveň byli pověřeni dát dohromady těchto deset párů. To se jim podařilo, avšak byl zde další požadavek a to, aby soubor měl nějaký název – jméno. V okolí bylo již několik souborů, které končili na – an jako například Hradišťan, Břeclavan, Prespolan a podobně. To se Slávkovi Volavému nelíbilo, chtěl něco neobyčejného, odlišného. A tak společně s tanečníky přemýšleli nad nevšedním názvem. Až někdo vyslovil slovo „Danaj“ a to bylo ono, název podle typického párového tance – Danaj.
Jako jeden z hlavních instruktorů pro folklorní soubory během příprav na II. celostátní spartakiádu byl Jan Loutchan, zaměstnanec Ústředního domu lidové tvořivosti v Praze. Projížděl celou republiku, aby sledoval přípravy na spartakiádu, a poprvé se také setkal s nově vzniklým souborem Danaj. Díky jeho pečlivé a zodpovědné práci se soubor Danaj zúčastnil Krajské spartakiády v Gottwaldově v roce 1960 a poté II. celostátní spartakiády na Strahově v Praze.
Po návratu ze spartakiády se začal soubor pravidelně scházet a nacvičovat další tance. Jindra Kovářů na krátkou dobu převzal vedení tohoto mladého souboru, a chlapci se naučili mužský fašankový tanec „Podšable“. Prvním velkým štěstím souboru byl příchod Jana Loutchana, který přijal nabídku stát se metodikem souborů a vedoucím souboru Danaj na základě doporučení Vítězslava Volavého. V srpnu 1960 přišel Jan Loutchan i se svou manželkou Larisou do Strážnice, kde jim byl přidělen byt na zámku. Jan Loutchan se stal klíčovou osobností souboru, přinášející vedení a tvůrčí impuls. Pod jeho vedením se soubor Danaj zařadil mezi přední amatérské soubory lidových písní a tanců. Druhým velkým štěstím bylo, že soubor od samého prvopočátku doprovázela cimbálová muzika pod vedením Slávka Volavého. Taneční pásma Jana Loutchana, která byla citlivě formována hudebně talentovaným primášem Slávkem Volavým, si získala obdiv při všech soutěžích a přehrávkách, kterých se soubor zúčastnil. A jako první pásmo nebylo nic jiného než dodnes nepřekonatelné pásmo danajů, které začínalo nádhernou táhlou písní Ja, dolina, dolina, ja danaj…
První zpráva o vzniku tanečního souboru v Strážnici se objevila během Strážnických slavností dne 17. července 1960. Během programu „Klenotnice“ se na pódiu představilo šest tanečních párů ze souboru Danaj. Bylo zřejmé, že pro další rozvoj bude nezbytné přilákat další zájemce o práci v souboru. Noví tanečníci a tanečnice se postupně přidávali a utvořili pevnou skupinu, která se s občasnými obměnami drží pohromadě až dodnes. Rozvoji souboru Danaj výrazně napomáhal Ústav lidového umění ve Strážnici (ÚLU) v období 1960-1990. Poskytoval souboru bezplatné prostory pro zkoušky v Rytířském sále na zámku, financoval také choreografii a nácvik nových tanců prostřednictvím externích choreografů a přispíval na zahraniční zájezdy. ÚLU rovněž zakoupil kroje pro soubor a pečoval o jejich správu a údržbu, což dlouhá léta zajišťovala paní Matyášová. Vedení souboru se od jeho počátků střídalo, přičemž někteří z vedoucích byli propojeni s funkcí ředitele Ústavu lidového umění, zatímco jiní byli zvoleni nebo dovedeni do role z jiných oblastí. V průběhu let se v souboru Danaj střídaly doprovodné cimbálové muziky, které ho doprovázely při soutěžích a festivalech. Celkem zde působilo sedm různých cimbálových muzik.
Organizace souboru v jeho historii
Od roku 1960 do roku 1991 bylo Krajské středisko lidové kultury, později přejmenované na Ústav lidového umění ve Strážnici, zřizovatelem souboru Danaj. Ředitelé této organizace se v té době stávali také uměleckými vedoucími souboru. V období let 1960–1968 tuto dvojitou roli zastával Vítězslav Volavý, který byl současně primášem cimbálové muziky.
V roce 1968 Vítězslav Volavý opustil muziku a odchází i z funkce uměleckého vedoucího souboru. I přesto, že zůstal ředitelem ÚLU, bylo zapotřebí jmenovat nového uměleckého vedoucího. Tím se stal Miloš Slováček, primáš strážnické cimbálové muziky. Na společné schůzi muzikantů a tanečníků dne 5. října 1971 Miloš Slováček odstupuje z pozice uměleckého vedoucího souboru. Hlavním důvodem byla jeho neschopnost spojit muzikanty a tanečníky do harmonického celku, který by zajišťoval vzájemné soužití. Nahrazuje ho František Koštuřík, člen cimbálové muziky, který se stává novým uměleckým vedoucím souboru. Na základě usnesení schůze městských orgánů, konané 12. prosince 1972 na Městském národním výboru ve Strážnici, se Volavý vrací do muziky a přebírá opět funkci uměleckého vedoucího souboru.
Tuto roli vykonává až do konce roku 1982, kdy kvůli zdravotním problémům musí opustit práci ve souboru Danaj. Dne 11. dubna 1982 Slávek Volavý umírá. Po jmenování Jana Součka ředitelem Ústavu lidového umění (ÚLU) se stal automaticky i uměleckým vedoucím souboru Danaj. Jeho vedení souboru přetrvalo do roku 1986, kdy ho ve funkci ředitele ÚLU i uměleckého vedoucího souboru Danaj vystřídal Miloš Říha. Říha působil v této roli až do roku 1989. V roce 1990 je zřizovatelská povinnost zrušena a tím i funkce uměleckého vedoucího.
Od roku 1993 začal Soubor Danaj fungovat jako právní subjekt ve formě spolku. V tomto roce byl také oficiálně zaregistrován u ministerstva vnitra České republiky.
Kromě uměleckého vedoucího byla zavedena funkce organizačního vedoucího, která sloužila jak pro taneční, tak i hudební složku souboru. V období let 1960 až 1964 tuto funkci zastával Jiří Marenka, hlavní účetní Ústavu lidového umění, který byl současně členem muziky jako klarinetista a zpěvák. Poté, v roce 1964, ukončil svůj pracovní vztah s ÚLU a funkci organizačního vedoucího převzal Miloš Slováček. Avšak ke konci roku 1966 se i on této pozice vzdal a na jeho místo nastoupil František Hořák, který tuto funkci zastával až do roku 1978, kdy se rozhodl ji opustit. Po intenzivním hledání nového organizačního vedoucího navrhl Slávek Volavý požádat sekretářku ÚLU, Marii Dočkalovou, aby tuto pozici převzala. S jejím souhlasem se Marie Dočkalová stala organizačním vedoucím až do roku 1990, kdy byla tato funkce zrušena.
Kromě těchto dvou společných rolí měla taneční skupina svého vlastního vedoucího a organizačního pomocníka. Prvním vedoucím taneční skupiny se na krátkou dobu stal zaměstnanec Krajského střediska lidové kultury Jindra Kovářů. V srpnu 1960, po svém příchodu do Strážnice, převzal vedení souboru Jan Loutchan a úspěšně ho vedl až do konce září 1966, kdy ukončil svůj pracovní vztah s KSLU a tím i svoji roli jako vedoucí souboru Danaj. Přesto zůstal nadále ve styku se souborem a pracoval pro něj jako fotograf. Po jeho odchodu byla do čela skupiny postavena Anna Baňařová, která však po roce kvůli rodinným důvodům musela svou činnost ve souboru Danaj ukončit. Od 1. ledna 1968 funkci vedoucího souboru zastával Milan Gajda. Avšak po řadě problémů byl 4. října 1968 soubor opět bez vedoucího. Po dlouhých jednáních se novým vedoucím stal František Vajčner a organizačním pomocníkem Jarmila Vrbová, avšak jejich působení bylo krátké. Již 17. prosince 1968 František Vajčner odmítl další vedení souboru.
Nakonec se do vedení souboru vrátil Milan Gajda. Nicméně na společné schůzi tanečníků a muzikantů dne 5. října 1971 Milan Gajda rezignoval na funkci vedoucího a odešel ze souboru.
Následně se hledal nový vedoucí, a muzikanti navrhli, aby vedení souboru převzala Marie Slováčková. Měla k tomu nejlepší předpoklady – byla výbornou tanečnicí a učitelkou na Lidové škole umění ve Strážnici a dobrou organizátorkou. Marie Slováčková tuto funkci přijala dne 5. října 1971. Podle zápisu v kronice souboru za rok 1974 byl soubor veden Marií Slováčkovou a Milanem Gajdou.
Po výměně názorů mezi Slávkem Volavým a Milanem Gajdou ve Východné dne 9. července 1978 Milan Gajda, po návratu do Strážnice, oznámil, že končí s činností v souboru Danaj. Současně Marie Slováčková přerušila svou práci v souboru z důvodu mateřství. Po delším jednání se nakonec tanečník Ladislav Jagoš přemluvil k převzetí role vedoucího souboru od září 1978. Dne 1. ledna 1982 ho ve funkci vystřídal Jan Loutchan, společně s Milanem Gajdou, který však po roce odešel a Jan Loutchan vedl soubor až do roku 1985.
Během hledání nového vedoucího v roce 1986 se dočasně ujaly nácviků v souboru Tatiana Pálenská a Zdeňka Šafaříková. Od 7. ledna 1987 se vedoucím souboru stal Miloš Hrdý. Po zájezdu do Řecka na hodnotitelské schůzce souboru dne 24. srpna 1990 oznámil Miloš Hrdý, že končí svou činnost v souboru Danaj. Poděkoval za spolupráci, rozloučil se a odešel.
Po období bezvládí a legislativních zmatků Jiří Tománek zaregistroval soubor na svůj živnostenský list a současně se stal jeho vedoucím. Nebylo to pouze o boji o přežití bez zřizovatele, ale také o zachování krojového vybavení. Po téměř ročních jednáních a nejistotě ohledně odprodeje či neodprodejte krojů od Ústavu lidové kultury se z iniciativy Tatiany Pálenské a Jiřího Tománka zformovala Nadace Slávka Volavého. Soudní znalkyně ocenily kroje, které dosud byly v majetku Ústavu lidové kultury. Nakonec se podařilo získat kroje, jejichž náklady hradila tato nadace. Část krojů, které byly získány zdarma z pozůstalosti paní Maryny Úlehlové, nadace převzala bezplatně, zatímco ostatní byly financovány z peněz získaných pro nadaci. Tím bylo dosaženo získání kompletního krojového vybavení. V organizačních záležitostech střídavě pomáhaly Tatiana Pálenská, Zdeňka Šafaříková a Jana Hanáková.
Po oslavách 35. výročí vzniku souboru se objevily problémy, které vyvrcholily odchodem Jiřího Tománka z role vedoucího. Přesto souboru nadále pomáhal, například domlouváním vystoupení nebo jako choreograf. Ale znovu vznikl problém, kdo by měl převzít jeho místo. Nakonec se podařilo přesvědčit Milana Tománka, aby převzal vedení souboru od 10. května 1995. Po čtyřech měsících se však Milan Tománek rozhodl soubor opustit. Dočasně se vedení ujala Jana Hanáková. Trvalo patnáct měsíců, než byla otázka nového vedoucího definitivně vyřešena. Od 20. 1. 1997 je vedoucím souboru Danaj jeho dlouholetý člen Zbyněk Kristoň.
Po Zbyňkovi Kristoňovi přebírá úlohu vedoucího Jiří Kaluža a tanečním vedoucím se stává Karol Dohnal. Po odchodu Jiřího Kalužy z role předsedy souboru, se do čela postavil Jiří Adamec. Nyní předsedá souboru Jakub Říha a vedení tanečního souboru zastávají Barbora Říhová spolu se Silviánem Motičákem. Tato posádka představuje novou generaci vedení, která se s nadšením a oddaností stará o rozvoj souboru. Jsou to osobnosti, které spojuje nejen láska k lidovému umění, ale také schopnost vést a inspirovat další členy souboru k vynikajícím výkonům na jevišti.
V dnešní době se do činnosti souboru aktivně zapojuje kolem třiceti členů, kteří tvoří rozmanitou skupinu. Mezi nimi převažují studenti středních a vysokých škol, avšak není výjimkou ani účast starších generací. Tyto generace představují cenný zdroj zkušeností a moudrosti, které předávají mladším členům souboru. Jejich přítomnost dodává souboru pestrost a hloubku, zatímco mladá krev přináší energii a nové nápady. Tato symbióza mezi generacemi přispívá k obohacení kulturního dědictví a k posílení společenství souboru.
Tanec danaj
Jednou z nevyřešených záhad je původ názvu danaj pro tanec, který je spojen se souborem. Kdo a kdy poprvé vyslovil toto jméno zůstává nejasné. V jiných případech mají tance své názvy podle charakteru tance – jako například vrtěná nebo skočná – ale proč právě danaj? Dnes už je těžké najít stopu k původu tohoto slova a tance. Přesto je tento párový tanec neodmyslitelně spojen se Strážnicí a patří k jejím nedílným prvkům.
Strážnický rodák a velký příznivec folkloru Milan Mastný napsal v Lidových novinách 10.7.1949 o danaji tento článek:
„Slyšet táhlý danaj rozvrtěný houslovými ciframi Slávka Volavého do tanečního rytmu, joj, to si člověk teprve uvědomí, co je krása. Inu ano, věřte si nebo ne, je to tak. Bez danaje, cudného párového tance, by nebyla Strážnice Strážnicí. Nebyla by jí spoustu let, protože danaj čpí pohanským rytmem a prastarou indoevropštinou. Prý to byli keltové nebo Bůh ví kdo, kteří došli na toto jméno.“
Tanec danaj představuje harmonickou symbiózu hudby, zpěvu a pohybu, která v sobě nese tradici, eleganci a emocionální hloubku. Jeho začátek je ozvláštněn předzpěvem muže, který jako první předstoupí před hudební doprovod a zpívá první sloku písně. Jeho tleskáním do dlaní poté přivolá k sobě tanečnici, která elegantně přistoupí a postaví se po jeho pravé straně. Muž ji pak obejme pravou rukou kolem pasu, zatímco tanečnice svou levou ruku, ohnutou v lokti, pokládá na pravé rameno muže. Její vnější ruka je přikloněna k tělu, zatímco muž gestikuluje volnou levicí při zpěvu.
Během zpěvu taneční písně dvojice přenáší svou váhu plynule natáčením doprava a doleva nebo vykročením na první takt. Tanečníci se drží jednokročky nebo dvojkročky, kdy dívka posouvá pravou nohu vpřed a muž levou nohu vzad. Po předzpěvu následuje samotný tanec, kdy muž uchopí svou levou rukou pravou ruku dívky, přičemž jejich hřbety jsou nahoře a palce jsou propleteny. Muž, který vede, dává signály tanečnici, naznačující, jakým směrem se bude tanec ubírat. Ve Strážnici se používají tři druhy držení – soudečkové, křížové a polootevřené, přičemž vždy se vychází vnější nohou, a to jak pro muže, tak pro ženu. Taneční krok z pološpičky na špičku je elegancí samotného pohybu, který evokuje pohyb vlny na hladině vody, a propojuje tak pohyb těla s rytmem hudby. Takto se propojuje melodie a rytmus s pohybem, vytvářející magický a nepřekonatelný zážitek.
Choreografové a choreografie souboru Danaj
− Jan Loutchan: Jihočeská kolečka, Holubička, Vojna, Znorovské lucky, Kopanice („Horenka Chabová“)
− Eliška Rybníčkova: Brod
− Jindra Kovářů: Podšable
− Cyril Zálěšák: Karičky
− Zdeněk Šimeček: Kyjov (V ten kyjovském poli)
− Miroslav Hrdý: Kopanice, Odchody a návraty (Blatnické) a Strání
− Jan Novenko: Odzemky, Majíčky, Danaje
− Štěpán Špringšič: Myjava (Širákový)
− Petr Jelínek: Vzpomínky na stařenku Procházkovou (Danaje)
− Dagmar Volavá: Lašsko
− Jiří Tománek: Svatba, Svatební obrázky, Kopanice
− Dana Adamcová: Floriánek
− Tatiana Pálenská: Strážnická svajba
− Jaroslava Gazárková: Strážnická hraběnka (Horňácko)
- Další v přípravě ...
Nácviky a zkoušky
Pro trénink choreografií je klíčové mít k dispozici vhodné prostory. Soubor Danaj měl začátky tréninků v Býkárně, což byl sál v ulici Za valy. Později se zkoušky přesunuly do bývalého kasína a následně do prostor Lidové školy umění v ulici B. Hrejsové. Díky podpoře ze strany zámku mohl soubor využívat zámecké prostory, konkrétně rytířský sál nebo zelený a růžový salon. Tato místa nejenže poskytovala krásné prostory, ale také zajišťovala příjemnou atmosféru, zejména díky cestě domů přes park, která byla doprovázena písněmi. Soubor také trénoval v městském muzeu, které tehdy fungovalo jako Lidová škola umění, v malém sále v 1. patře. Později měli možnost trénovat v tělocvičně gymnázia, kde probíhaly zkoušky zejména v 80. letech. Od 90. let až do současnosti soubor zkouší v tělocvičně Domu dětí a mládeže ve Strážnici.
Chcete se za námi přijít podívat? Zkoušky máme stále v tělocvičně DDM ve Strážnici každý pátek v 19:00 a každou neděli v 10:00. Těšíme se na vás!
Významné zájezdy a akce souboru
Během své existence absolvoval soubor Danaj více než tři tisíce vystoupení jak v zahraničí, tak v České republice. Při každém odjezdu do ciziny nezapomínal soubor na rituál křtění nováčků. Tanečníci, muzikanti, ale i ostatní členové týmu, kteří se poprvé vydávali za hranice se souborem, byli slavnostně přehozeni přes zahraniční závoru. I když se tento ceremoniál některým celníkům v totalitní době příliš nelíbil, tradice pokračovala. Pokud to však nebylo možné, zastavili pár kilometrů za hranicemi a někdo z přítomných nahradil závoru svým tělem. První záznam o této události v kronice souboru pochází z roku 1971, kdy soubor vyrazil na zájezd do Maďarska. Nováčci se poté museli vykoupit lahví vína nebo slivovice, čímž se oficiálně připojili k souboru a jeho tradicím.
Prvního zahraničního zájezdu, pokud nepočítáme Slovensko, se soubor účastnil 21. června 1962 v Rakousku v Senftenbachu. Konalo se zde vystoupení pro místní občany. Soubor Danaj zaznamenal své nejvzdálenější vystoupení na festivalech v Jižní Koreji a Číně.
Největšího Mezinárodního folklorní festivalu se soubor zúčastnil v Moskvě, který se konal v srpnu 1988. Tento festival představoval impozantní setkání 130 folklorních kolektivů ze 22 zemí po celém světě, s celkovým počtem asi 3000 účinkujících, z nichž nejstaršímu bylo 103 let. Soubor Danaj nejčastěji ze zahraničních zájezdů vystupoval v Řecku, kde debutoval poprvé 3. dubna 1967 v Athénách. Dalé Soubor Danaj reprezentoval Strážnici a Českou republiku na festivalech v Belgii, Sardinii, Rumunsku, Egyptě, Sýrii, Polsku, Itálii, Maďarsku, Anglii, Bulharsku, Libyi, Finsku, Německu, Irsku, Litvě, Chorvatsku, Sicílii, Maltě, Černé Hoře, Slovensku.
Soubor Danaj se účastnil nejen zahraničních zájezdů, ale také se zúčastnil mnoha folklorních festivalů po celé České republice. Každý z těchto zájezdů, ať už domácích či mezinárodních, měl své jedinečné kouzlo a přínos pro členy souboru. Každý člen vnímal jakýkoliv zájezd individuálně, proto není možné jednoznačně určit, který zájezd byl nejzajímavější nebo nejlepší, protože každý z nich přinášel nové zážitky, poznání a vzpomínky.
Každá destinace, každý festival a každý výjezd měl své jedinečné kouzlo a přispěl k obohacení kulturního dědictví souboru Danaj.
Pozn. veškeré texty na této stránce jsou ve značné části převzaty z bakalářské práce současné členky souboru Danaj Petry Kovaříkové s jejím výslovným souhlasem. KOVAŘÍKOVÁ Petra. Soubor lidových písní a tanců Danaj a jeho hudební složka. Online. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 2024. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/vkyen/